Gymnázium Zlín - Lesní čtvrť

1. CO TO JE ESEJ

Esej je úvaha na odborné, konkrétní téma nevelkého rozsahu. Vyjadřuje autorův osobní názor na diskutované téma. V anglicky mluvících zemích je pro esej nepřípustné, aby pisatel používal první osoby čísla jednotného. Svůj názor má vyjádřit obecně. V některých výjimečných případech však autor jednotné první osoby využít může: jedná se však o nástroj vyhrazený mistrům esejů či fejetonů.


2. POSLÁNÍ ESEJE

Kultivace samostatného uvažování, samostatné práce a přístupu k projektové orientaci oproti orientaci na plnění vnějších kritérií.

DVA RŮZNÉ DOPADY ZADÁVÁNÍ ESEJÍ VE VÝUCE (srovnáváme přístup zaměřený na rozvoj samostatnosti versus přístup zaměřený na plnění úkolů)

ORIENTACE NA SAMOSTATNOST

Rozvoj samostatného přemýšlení a formulace vlastních závěrů
Vytváření vlastních individuálních vazeb mezi informacemi v rámci daného oboru (tvorba informačních vazeb je přísně individuální a jen omezeně se vytváří při standardním přednášení učiva sekvenčním způsobem)
Získávání odvahy vyslovit svůj názor a schopnosti tento názor objektivně argumentovat
Motivace k samostatné práci, kultivace vnitřního zájmu o danou oblast

ORIENTACE NA PLNĚNÍ VNĚJŠÍCH KRITÉRIÍ

Esej je další úkol, který si vyučující vymyslel, aby ztížil zápočtová kritéria - do školy chodíme proto, že si to vymysleli učitelé a MŠMT
Esej musí nutně odrážet názory přednášejícího/zadavatele - takový názor zastává spousta úředníků i zaměstnanců a je jedním z důvodů neefektivního chodu naší společnosti
Úkoly plníme proto, že to po nás chce autorita (učitel či nadřízený), a nikoliv proto, že jsou potřeba udělat
Do eseje opíšeme vše, co jsme načetli, hlavně ať dosáhneme předepsaného limitu stran a splníme formální kritéria

Esej nutí pisatele utvořit si názor na jeden, specificky definovaný problém a tento názor pak srozumitelně předložit veřejnosti. Učí ho hledat argumenty potřebné k obhájení názoru ale i brát v úvahu a vysvětlovat skutečnosti, které jeho názor nepotvrzují nebo dokonce vyvracejí.


3. ZADÁNÍ

Zadání eseje je klíčovým momentem a šíře zadaného tématu musí reflektovat vyspělost a předpokládanou úroveň znalostí pisatele. Bez jasného zadání nedáváme jasný signál studentům a pedagogický zisk je minimální (studenti to prostě vezmou jen jako další nudnou povinnost a zaměří se na plnění vnějších kritérií, to nechceme).
3.1. Výběr témat: téma může být apriorně zadané, nebo volené studentem ve vymezené oblasti. I v případě volby je vhodné vložit do procedury nutnost odsouhlasení tématu zadavatelem.
3.2. Zadání má jasně specifikovat rozsah, způsob a hloubku zpracování (např. literární přehled, případová studie, rozsah grafických a tabulkových dodatků). Zadání má jasně specifikovat smysl eseje (to je obecné pro všechny zadávané eseje dané skupině studentů či na daném předmětu). Tedy např. individuální rozšíření přednášené látky, specifikace sporného bodu z přednášené látky atp. Ideální by bylo chtít po studentech takové práce, které budou dále využity, například že najdou nějaký graf, který bude příště zařazen do skript či do přednášek. To, že se studentům během přednášek zmíním o tom, že ten a ten graf dodal student z minulého semestru ve své eseji, má výrazný motivační účinek, a navíc nám to usnadňuje práci. Zadání má také specifikovat rozsah faktografie. Tedy např. počet publikací, které student zpracuje (0-10), otázku, zda bude čerpat z monografií či konkrétních prací, či zda půjde o úvahu využívající expertní rozhovory a články z denního tisku. Nesmí chybět zadání maximálního rozsahu eseje, a to počtem znaků či slov (předejít hloupostem typu dvojitého řádkování a fontu 16pt). Zadání musí také obsahovat způsoby hodnocení vypracované eseje. Tedy jak se hodnocení eseje promítne do výsledné známky, jakou škálu zvolíme, jaké aspekty budeme hodnotit, otázku prezentace a obhajoby eseje atp.

Pro hodnocení používáme škálu: Slabé (4) Průměrné (2-3) Silné (1).

OBSAH

Vzbuzení zájmu
Slabé (4): Nejasný, nezajímavý text. Vágně či nedostatečně definované téma
Průměrné (2-3): Srozumitelný ale neinvenční text. Témata jsou definována odpovídajícím způsobem.
Silné (1): Invenční, zajímavý text. Dobře a jasně definované téma a dobře naznačen rozvoj tématu v textu.

Soudržnost informace
(4): Chybí organizace textu a jeho soudržnost. Odstavce nezačínají definicí tématu (topic statement), kapitoly nezačínají stručným přehledem svého obsahu.
(2-3): Identifikovatelné hlavní myšlenky, ale jejich nejasné uspořádání. Některé myšlenky scházejí či nemají žádnou návaznost na hlavní sdělení
(1): Jasně definovaná hlavní idea textu. Jasné a logické uspořádání. Jednotlivé věty se k sobě navzájem vztahují. Každý odstavec začíná jasným topic statement, každá kapitola je jasně definována.

Celistvost
(4): Mnoho irelevantních vět nebo detailů. Nejasné a nelogické členění kapitol.
(2-3): Několik irelevantních vět či nepotřebných detailů.
(1): Dobře zvolené věty se vztahem k textu, odpovídající detaily. Logické členění textu do odpovídajících kapitol.

Logický rozvoj sdělení
(4): Textu schází rozvoj a detaily, takže není možné odhalit téma či hlavní myšlenku. Převládá induktivní způsob psaní. Nudný popis.
(2-3): Neúplný rozvoj argumentace a jejího zasazení do textu.
(1): Popis je bohatý na detaily, které jsou jasně zasazeny do rámce tématu či hlavní myšlenky. Převládá deduktivní způsob psaní.

Výběr slov
(4): Nepřesně volené obecné termíny, málo říkající formulace a slova.
(2-3): Odpovídající, ale neinvenční jazyk.
(1): Specifická, přesná a ilustrativní slova.

JAZYKOVÁ KONSTRUKCE

Hodnocení: Slabé (4) Průměrné (2-3) Silné (1)

Kapitoly
(4): Chybějící značení kapitol, nehomogenní či chybějící používání indexů podkapitol a mezititulků.
(2-3): Kapitoly jsou jasně odděleny, ale jejich označování není vždy zcela sourodé.
(1): Kapitoly jsou nadepisovány jednoznačně a sourodě.

Odstavce
(4): Odstavce nejsou jasně odděleny.
(2-3): Ne všechny odstavce jsou jasně odděleny.
(1): Odstavce jsou řádně a jednotně odděleny od sebe navzájem.

Věty
(4): Mnoho větných fragmentů či neukončených vět.
(2-3): V textu se občas vyskytují fragmenty

(1): Všechny věty jsou jasně ukončeny a jsou srozumitelné.

Gramatika, syntaxe
(4): Mnoho gramatických chyb, překlepů, hrubek.
(2-3): Několik málo gramatických chyb.
(1): Text je prostý gramatických chyb a chybné syntaxe.

ÚSTNÍ PREZENTACE
Hodnocení ústní prezentace je také velmi důležité. Opět zde platí, že hodnocení může vyústit do nějaké známky. Daleko cennější ale je hodnocení úpravě pro další růst studenta. Pokud jeho/její ústní vystoupení nezhodnotíme, vystavujeme se riziku, že dotyčný/á bude i nadále opakovat své případné chyby. Kromě toho je jakékoliv vystoupení bez následného zhodnocení a připomínek velmi demotivující.

Hodnocení: Slabé (4) Průměrné (2-3) Silné (1)

Vyvolání zájmu
(4): Chabě definované téma příspěvku, není jasné, co a proč se dělalo.
(2-3): Téma je definováno, ale není zcela jasný jeho význam.
(1): Zajímavé či jasně definované téma.

Konzistentnost
(4): Cíle a závěry příspěvku nejsou objasněny.
(2-3): Cíle i závěry jsou prezentovány, ale zdlouhavě či málo přesvědčivě.
(1): Jasně definované cíle i závěry a jsou zasazené v souvislostech.

Vizuální pomůcky (jsou-li využity)
(4): Málo čitelné popisy, neúplné či nepřehledné grafy, obsáhlé tabulky či nepřehledná schémata.
(2-3): Vizuální pomůcky jsou příliš složité či obsáhlé.
(1): Jednoduché a jednoznačné, názorné grafy, text v podobě stručných hesel.

Aktivní práce s vizuálními pomůckami (jsou-li využity)
(4): Grafy znesnadňují sdělnost vystoupení, odpoutávají pozornost.
(2-3): Pomůcky jsou používány pouze jako ilustrace či grafické pozadí, nejsou přímo využity pro argumentaci.
(1): Řečník aktivně používá vizuální pomůcky pro svou argumentaci či pro zachování rámce celého vystoupení.

Schopnost diskutovat
(4): Dotazy bagatelizovány nebo nezodpovězeny bez udání důvodu.
(2-3): Dotazy jsou zodpovězeny, ale nepřesvědčivě, řečník zaujímá obrannou pozici.
(1): Všechny dotazy jsou jasně zodpovězeny, upřímnost řečníka i v případech, kdy se mýlil či odpověď nezná.

Schopnost přesvědčit publikum o správnosti příspěvku
(4): Řečník vzbudil pochyby o správnosti či relevantnosti příspěvku.
(2-3): Pochopení tématu i závěrů, jisté pochyby o důkladnosti zpracování.
(1): Pochopení tématu i závěrů příspěvku, přesvědčení publika o kvalitě odvedené práce.


5. HLAVNÍ -MUSTS- PŘI ZADÁVÁNÍ A HODNOCENÍ ESEJÍ

5.1. Jasně zadat celé skupině studentů typický a maximální rozsah eseje počtem znaků či slov, individuálně řešit tabulkové a grafické přílohy.

5.2. Hodnotit dílčí slovíčka a nebrat ohled na koncepční kvality je devastující pro studenty a rozvoj jejich názorů, stejně jako pro pověst přednášejícího/zadavatele.

5.3. V případě, že student prezentuje odlišný názor od názoru zadavatele, jde o citlivou záležitost. V každém případě je potřeba názor respektovat a na základě faktů vysvětlit, v čem a proč může být studentův názor špatný. Při hodnocení chybných vývodů dvou srovnatelných esejí, z nichž vývody jedné eseje jsou špatné, by měl autor kontroverzní eseje vždy získat pozitivní body alespoň za schopnost či odvahu prezentovat samostatný názor.