Gymnázium Zlín - Lesní čtvrť

Prestižní gymnázium se nachází na okraji spirální galaxie, ve sluneční soustavě, na malé modré planetě, uprostřed civilizovaného kontinentu jménem Evropa. Areál gigaškoly se rozprostírá na okraji obytoprostoru Zlín, ze tří stran obklopeného překysličenými lesy, v neobvykle vysoké nadmořské výšce 33.000 slimáků.

V jeho prostorných pavilonech dochází k procesu postupného a cíle-vědomého přerodu adolescentů v dospělého poločlověka. Způsoby, jakými místní studenti nasávají neuronové terabity do svých mozkových kapacit od tamních mistrlektorů, jsou na první pohled poněkud komické.
Po pečlivé analýze však musíme uznat, že studium na tomto ústavu je pro zdejší stojatce mnohem zábavnější a daleko méně bolestivé než
u nás. Různými postupy sebezdokonalování si tito trojživelníci příjemně prodlužují svůj proces dospívání na planetě Zemi, kde se také po zbytek života pohybují.

Díky této poněkud neobvyklé technice dospívání se absolventi tamějšího gymnázia aktivně a velmi úspěšně zapojují do životních procesů.

Nesmíme zapomenout zmínit i nepřirozeně vysokou koncentraci nebezpečného kyslíku v okolních lesích, jehož vliv na místní studenty ještě budeme dále zkoumat.

"Jen tak dál gymnazisté z Lesní čtvrti od hvězdy zvané Slunce! Ještě
se o vašich neobvyklých způsobech dospívání bude mluvit v sousedních galaxiích."

Daniela Kochtová, 1A 2008/2009

Patřím mezi šťastlivce, kteří byli přijati ke studiu na gymnáziu na Lesní čtvrti. Budova gymnázia, které má bohatou historii, je postavena na kopci a z dálky se tváří jako nedobytný hrad. Každý den přijíždějí kočárem číslo 13 armády studentů a překonávají jeho neviditelné hradby. Když se jim konečně podaří dostat dovnitř, čeká je další úkol – labyrint. Dostat se do správné učebny není vůbec jednoduché, na první pohled je budova nepřehlednou změtí schodišť a krčků (stavitelé tímto způsobem pravděpodobně testují inteligenci žáků). Ti starší a zkušenější zvládají i tento úkol a vrhají se do studia.
Studenti potřebují znát důležité letopočty a mít přehled o výtvarných a literárních dílech. Učí se cizím jazykům, poznávají tajemství čísel a záhadných obrazců, v laboratořích míchají rozličné lektvary, jsou zasvěcováni do tajů ekonomie či biologie.
Kolem poledne se studenti scházejí v hodovní místnosti. Po předložení kouzelného čipu je jim vydán oběd. Když doplní potřebnou energii, pokračují ve studiu a řeší další úlohy a příklady.
To všechno má studenty připravit na jednu důležitou zkoušku – maturitu. Až vstoupí do nebezpečných místností, nemají rozesmát či probudit princeznu, nýbrž odpovědět na záludné otázky maturitní komise a profesorů.
Ve skutečnosti je moje škola docela moderní (v zimě nám v ní dokonce občas i zatopí). Mám ji ráda kvůli lidem, se kterými se v ní setkávám. Bez nich by totiž byla úplně jiná. Není to "moje" škola, ale "naše".

Silvie Šurková, 3A 2008/2009

Vydejme se na procházku okrajovou částí Lesní čtvrti, kde domy stojí už téměř v lese. Začneme na točně. Ráno tady každou chvíli zastaví trolejbus č. 13 nebo 3 a z něj vystoupí spousta mladých lidí. Kam jdou? Kráčejí uličkami mezi domy až k lesu, tam, kde stojí sedm pavilonů místního gymnázia. Pojďme se za nimi podívat.
Hlavním vchodem vejdeme dovnitř. Přivítá nás slečna recepční. Do šaten nepůjdeme, je tam narváno a konec konců… Co bychom viděli? Projdeme pavilon, který má na dveřích cedulku s číslem 5. Všechna patra jsou na první pohled stejná. Liší se třídy, do kterých už teď ale nemůžeme, zvonilo, učí se tam. A tak si alespoň prohlédneme nástěnky. Fotky z konference Global Classroom, tady se bude mluvit anglicky. Plakátům o patro výš nerozumím, jsou německy. Něco málo si přečtu vedle na francouzských. Zavítali jsme k učebnám jazyka francouzského a německého. A nahoře, tam už rozumím dobře. Vše je hezky česky. Články o spisovatelích, programy divadel, tipy na kulturní akce. V tom tichu slyšíme báseň Jaroslava Seiferta. Český jazyk a literatura. Tak nerušme a pojďme dál.
Pavilon číslo dvě. Dlouhá, téměř prázdná budova, ze dvou krajních tříd se ozývají ruské a francouzské věty. I tady se věnují studiu cizích jazyků. V pavilonu číslo tři už je to ale jinak. Na stěnách visí velké mapy kontinentů, nástěnky zdobí projekty z hodin zeměpisu a dějepisu. A už se nese hromada atlasů. Uvolněme místo, ať se nerozsypou.
A kam jsme přišli teď? Na dveřích číslo 4. Je tady hrobové ticho, nikde nikdo, bílé stěny. Rána. Někomu spadlo pravítko. Asi mu vypadlo z ruky při rýsování trojúhelníku. Že by se tady učili matematiku? Mocniny, odmocniny, rovnice, funkce, logaritmy, faktoriály, trojúhelníky, krychle, kružnice… Nechme je soustředit se a přemýšlet, nahoře bude třeba trochu veseleji. A je. Španělština a angličtina se tu míchá s tóny flétny a klavíru, které slyšíme z poslední třídy. Co to hrají? Že by Davida a Goliáše?
Jdeme dál. Tady je ale zima. Jsme v dlouhém krčku. Kam asi vede? Po schodech seběhneme dolů, vpravo je jídelna. Zatím je tu ticho a klid, ale kuchařky už se pomalu chystají na nával hladových studentů. Copak bude asi dobrého? A jej! Kam se to ticho podělo? "Góóól!" "Ráz dva, ráz dva!" Tělocvičny. Pavilon číslo šest. V době vyučování to bude asi nejhlučnější místo školy. Vraťme se raději do zmrzlého krčku, vždyť vedl ještě někam dál.
Ano. Pavilon sedmý. Tady nás nenechají hádat. V každém patře je z keramických písmen poskládán název předmětu. Tak tedy – třetí patro, do kterého ústí zmiňovaný krček, je celé vyzdobeno v duchu biologie. To jsem se lekla! Ze dveří vystoupil kostlivec. Za ním však studentka. Veze prý Evžena do laboratoře. Patro druhé – fyzika. "V kalorimetru o tepelné kapacitě 100 J.K-1 je 400 g vody o teplotě 25°C. Do kalorimetru vložíme 50 g ledu o teplotě -2°C. Vypočtěte výslednou teplotu v kalorimetru při dosažení rovnovážného stavu. Nejprve sestavíme kalorimetrickou rovnici…" Nechme je počítat, ještě nám zbývá přízemí. Asi tušíte, co jsme našli pověšeno na zdi. Ano, přesně tak. Ve výčtu přírodovědných předmětů nám chyběla chemie. Je tu spousta zkumavek, baněk, modelů molekul. "Buch!" ozvalo se z laboratoře. No, snad se jim nic nestalo. Tak už známe šest pavilonů, ale co ten nejdůležitější – první? Za tím se budeme muset vrátit až na druhý konec školy.
Jsme tady. Těsně pod střechou najdeme učebny informatiky, počítačové grafiky a také ateliér výtvarné výchovy. Na stěnách jsou vystaveny závěrečné práce. Šikovné studenty tady mají! Ale zpátky k tomu nejhlavnějšímu. V patře prostředním, nad šatnami, pracuje vedení školy. Ano, bez nich by to nešlo. V kanceláři pana ředitele se zrovna řeší nějaká důležitá záležitost, vedle páni zástupcové přemýšlejí nad novým rozvrhem a paní sekretářka vyřizuje telefonáty.
A zvoní! Pojďme se podívat, jak to vypadá o přestávce před bufetem v tomtéž pavilonu. Tady je najednou lidí! A ten hluk! Vždyť skoro neslyším vlastního slova!
Ale prohlídku školy už máme za sebou. Všech sedm pavilonů jsme viděli, navrhuji podívat se ven. Nad budovami školy je hvězdárna. A za ní les, les, les… Loučím se s vámi, jdu se kochat podzimní přírodou. Tak zase někdy nashledanou!

Petra Stehlíková, 3A 2008/2009

Čekám na náměstí Práce, je půl sedmé, čtyři stupně nad nulou, ještě tma, znáte ta podzimní sychravá rána, možná ani nevím, který je den v týdnu, a ,,třináctka" pořád nejede. Myslím na trolejbus a vybaví se mi jediná zastávka … Lesní čtvrť, konečná, vystupte si prosím. Někdy bych nejraději zůstala sedět. V teple. Ale jindy, přimáčknutá batohy k oknu, když už skoro nedýchám, se nemůžu dočkat, až vystoupím. Kolem Lesanky, doprava, doleva, ještě pár schodů, celá udýchaná, ale už jsem v cíli. Nejdřív do šatny, to je místo, kde se někdy dějí nepředvídatelné věci. Líbí se mi, když prší a na skříňkách jsou rozevřené pestrobarevné deštníky. Světla ještě nesvítí, chodby jsou prosvětleny jenom paprsky pouličních lamp.
Pět minut po sedmé. Zvoní! Literatura, kulturní přehled, Guillaume Apollinaire, asociace, jsi v zahradě hospůdky v okolí Prahy … Přes celou školu do chemie, davy lidí, fenoly, ketony, aldehydy a spousta benzenových jader … Španělština, ¿Qué tal hombres? ¿Qué hiciste ayer? … Matematika, prostorové vidění, krychle, čtyřstěny, roviny, průsečíky … Ekonomie, zákon nabídky a poptávky, míra inflace, HDP …Dějepisný seminář, Tomáš Baťa, Jan Antonín Baťa, baťovky, baťovský Zlín, funkcionalismus … Kapitoly ze společenských věd, Comte, Spencer, Weber, Pareto, Srna … Biologie, tepny, žíly, chlopně, plicnice, erythrocyty, A, B, 0 … Fyzika, ,,Pojďme!" volá pan profesor otevíraje dveře, domácí úkol, a následuje celá řada těch ,,nejjednodušších" příkladů … Výtvarná výchova, závěrečná práce, linoryt … Tělocvik, volejbal, nenáviděná hrazda, jóga s Vaškem, skok do výšky, který se mi nedaří ani po radách vyučujícího: ,,Zkus vybíhat druhou nohou, a když ti ani to nepůjde, tak se nad sebou zamysli." … Laboratorní práce, kosti a svaly v biologii, elektrické obvody a zamotané vodiče ve fyzice, titrování a fenolftalein v chemii …
Jídelna je místo, kde čekají nejrůznější překvapení skrytá pod názvy pokrmů, například nezapomenutelná musaka nebo medvídek na smetaně.
A na chodbách, tam potkávám lidi, které vidím ráda každý den, i ty, kterým bych se raději vyhnula.
Tohle všechno je moje škola, to, co mě baví i nebaví, co mám ráda i nemám ráda, ale hlavně to, na co si ještě mnohokrát v životě vzpomenu.

Kateřina Chromková, 3. A 2008/2009

Na kopečku u lesa, dalo by se říci na samém konci civilizace, kde již pomalu začínají neproniknutelné hvozdy, kdysi kdosi postavil několik podlouhlých přízemních domečků. Postupem času se z nich pak stalo prestižní gymnázium.
Chystáte-li se inkognito v přestrojení za studenta na exkurzi, první je třeba upozornit na nebezpečí, jež skýtá použití chodníků. Místní obyvatelé si nepřejí pod okny přítomnost halasících davů a ve školním řádu je výslovně uvedeno: "Studenti budou k chůzi od zastávky trolejbusu a zpět užívat obvodové cesty." Ta je samozřejmě delší a proto někteří odvážlivější podstupují riziko rozběsněných občanů.

Prohlídku je vhodné začít v hlavním (pátém) pavilonu, našem malém Bílém domě, mozku celé školy, z něhož po zazvonění vybíhá nervová soustava v podobě vyučujících profesorů. Najdete tu třídy primánů a sekundánů, které na první pohled působí velice příznivě svým novým vybavením. Dokud si člověk neuvědomí, že v bezprostřední blízkosti se nacházejí jak ředitelna, tak sborovna. Nemluvě o kabinetech a kanceláři. (To aby si dětičky zas tak moc nevyskakovaly.)

V pavilónu prvním není mnoho zajímavého. Učebny angličtiny a hlavně okna z chodby vedoucí do ulice, což je výhodné pro takzvanou hru na drbny. Kratochvíle s oblibou praktikována zvláště osobami ženského pohlaví v rámci smysluplného tráveni přestávky. Oblíbeným místem schůzek a setkáni všeho druhu je nádvoří mezi druhým a čtvrtým pavilonem, ve studentské terminologii se pro něj vyskytuje označení "tě buřt". Při hezkém počasí jsou zde hojně konzumovány svačiny, neboť, jak známo, ne čerstvém vzduchu chutná nejlépe. Když je navíc jasno a slunečno, pobyt na "tě buřt" vytváří dokonalou iluzi prázdnin. Dokud ovšem nezazvoní.

Zuzana Zemanová, QA 1998/99

Na kopečku u lesa, dalo by se říci na samém konci civilizace, kde již pomalu začínají neproniknutelné hvozdy, kdysi kdosi postavil několik podlouhlých přízemních domečků. Postupem času se z nich pak stalo prestižní gymnázium.
Chystáte-li se inkognito v přestrojení za studenta na exkurzi, první je třeba upozornit na nebezpečí, jež skýtá použití chodníků. Místní obyvatelé si nepřejí pod okny přítomnost halasících davů a ve školním řádu je výslovně uvedeno: "Studenti budou k chůzi od zastávky trolejbusu a zpět užívat obvodové cesty." Ta je samozřejmě delší a proto někteří odvážlivější podstupují riziko rozběsněných občanů.

Prohlídku je vhodné začít v hlavním (pátém) pavilonu, našem malém Bílém domě, mozku celé školy, z něhož po zazvonění vybíhá nervová soustava v podobě vyučujících profesorů. Najdete tu třídy primánů a sekundánů, které na první pohled působí velice příznivě svým novým vybavením. Dokud si člověk neuvědomí, že v bezprostřední blízkosti se nacházejí jak ředitelna, tak sborovna. Nemluvě o kabinetech a kanceláři. (To aby si dětičky zas tak moc nevyskakovaly.)

V pavilónu prvním není mnoho zajímavého. Učebny angličtiny a hlavně okna z chodby vedoucí do ulice, což je výhodné pro takzvanou hru na drbny. Kratochvíle s oblibou praktikována zvláště osobami ženského pohlaví v rámci smysluplného tráveni přestávky. Oblíbeným místem schůzek a setkáni všeho druhu je nádvoří mezi druhým a čtvrtým pavilonem, ve studentské terminologii se pro něj vyskytuje označení "tě buřt". Při hezkém počasí jsou zde hojně konzumovány svačiny, neboť, jak známo, ne čerstvém vzduchu chutná nejlépe. Když je navíc jasno a slunečno, pobyt na "tě buřt" vytváří dokonalou iluzi prázdnin. Dokud ovšem nezazvoní.

Zuzana Zemanová, QA 1998/99