29. 5. 2019 - Lenka Galatíková, 2C

Návštěva ze Španělska aneb i lenochod jí rychleji!

„Jak je možné, že už je 12. května?“ znělo v mé, docela ještě rozespalé, mysli při pomalém procitání do pošmourného a deštivého nedělního rána. Docela ráda bych aspoň na malou chvilinku zamhouřila oči a nechala se unášet představami dál do říše snů, ale nejde to. Celý dům je vzhůru nohama, na poličkách leží prach, v lednici není skoro nic k snědku, pokoj pro hosta není přichystaný, okna se přes noc sama neumyla a prádlo se také neráčilo vyprat samo. Kdo někdy hostil zahraniční studenty, jistě okusil podobné pocity nejistoty, napětí a nedočkavosti při přípravách na jejich příjezd…


To už je tolik hodin? S rodiči v patách jsem na poslední chvíli v pozdních večerních hodinách vešla do vestibulu zlínského vlakového nádraží, kde stály podobně vyjeveně působící neznámé tváře. Doposud jsme se s ostatními studenty setkali pouze jednou jedinkrát. Po pár minutách se na informační tabuli objevil čas příjezdu vlaku z Prahy. Vlaku, ve kterém sedí Španělé. Naši Španělé. Jen co vlak zastavil, z posledních vagónů vystoupila skupinka ospalých, ale natěšených španělských studentů. Po vřelém přivítání jsme se společně s novými členy našich rodin vydali směrem k domovu. 

V pondělí ráno jsme se, stejně jako každý následující den, sešli ve škole, kde jsme ve čtyřčlenných skupinkách (dva čeští a dva španělští studenti) pracovali v rámci eTwiningového projektu “Friends through Europe” na jednom z tematických celků: Cultural life, Education, Food and drinks, Holidays and festivals, Spare time. Povídali jsme si, vášnivě diskutovali a debatovali, hledali rozdíly, a naopak společné znaky pro Španělsko a Českou republiku v zadaných okruzích. Až jsme všechno pořádně probrali, pustili jsme se do vytváření posterů pro čtvrteční závěrečnou mini-konferenci, kde každá skupinka prezentovala anglicky výsledky své práce. Druhou část dne jsme poté věnovali poznávání krás naší matičky Moravy. Pohladili jsme si rejnoky v ZOO Lešná, pocítili jsme atmosféru 19.století na zámku Lešná, utekli se schovat před deštěm, dozvěděli jsme se více o každodenním životě lidí na Velké Moravě, dali si hranolky v nevhodnou chvíli, schovali jsme se před deštěm a větrem a prošli si podzemí Baziliky Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě, zašli jsme si na společný oběd do indicko-nepálské restaurace Makalu (trochu exotiky po těch svíčkových, knedlících plněných uzeným, řízcích…) , navštívili jsme Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, shlíželi jsme na Zlín a okolí z „Jednadvacítky“, nadšeně jsme se projížděli  Páternosterem (Hlavně španělští kamarádi byli jako u vytržení, nemohli uvěřit vlastním očím a z nějakého důvodu se neustále vozili nahoru a dolů. Ne, že bychom byli jiní…), opěvovali jsme (doslova) krásu kroměřížských zahrad, a nakonec jsme zdolali tisíc schodů zámecké věže, abychom se pokochali pohledem na Kroměříž z docela jiného úhlu. 

A to je vše? Ani zdaleka ne! Po skončení plánovaného programu jsme se vyrazili bavit do víru města Zlína. Laser game, motokáry, bowling, káva o páté, společná večeře, přátelský fotbalový zápas, procházka městem nebo snad nákupy spodního prádla? Hlavně pohoda a dobrá nálada… 

Během těch pár květnových dní, počasím připomínajících spíše listopad, jsme se stali skvělými přáteli s neskutečně vtipnými vzpomínkami (Díky Dani!). Už teď se nemůžeme dočkat, až se v září znovu setkáme s „našimi Španěly“, podíváme na sluncem zalité pláže, navštívíme Barcelonu a konečně si vyzkoušíme pravou španělskou siestu.  

Velké poděkování patří především paní profesorce Mgr. Haně Martinkové, která skvěle připravila program celého týdne, španělské učitelce Amaii, která i v nejtemnějších chvílích zářila jako sluníčko a netajila svůj optimismus, paním profesorkám Mgr. Pavle Kovaříkové a Mgr. Dagmar Daňkové za doprovod na výletech, vedení školy za možnost uskutečnění výměnného pobytu a také našim rodičům, kteří se o španělské studenty starali někdy i lépe než o své vlastní děti.